Kámen
O úroveň vý‘ cea.livinghistory.cz

Doba kamenná je sice dávno za námi, ale kámen zpracováváme dodnes. Nejinak tomu bylo i na Velké Moravě. Velkomoravskou kamennou produkci můžeme rozdělit na tři základní okruhy. Konkrétně pak na předměty denní a řemeslné potřeby, stavební materiál a výtvarné umění.

Předměty denní a řemeslné potřeby

Ač se to možná nezdá, kámen se používal v domácnosti každý den. Oheň se rozdělával křesáním kamene (často rohovce, méně potom jaspisu, křemene aj.) o ocílku. Často byly ke křesání druhotně používány kamenné nástroje záměrně sbírané na pravěkých sídlištích. Další možností získávání křesadel byl sběr ve fluviálních štěrcích, případně exploatací z primárních zdrojů.

Ocílka s křesadlem z Uherského Hradiště - Sadů. MZM.
Ocílka s křesadlem z Uherského Hradiště - Sadů. MZM.

Kámen se nepoužíval jen k rozdělávání ohně. Ještě do nedávné minulosti bývaly používány kamenné žernovy - mlýnské kameny. Žernovy byly zhotovovány přednostně z tvrdých hornin, protože z měkkých se při mletí příliš uvolňovaly drobné úlomky, které působily nadměrné opotřebení zubů. Výroba kamenných žernovů i jejich distribuce bývala vysoce specializovanou činností. Na Velké Moravě ještě mlýny neexistovaly a tak si každá domácnost musela mlít mouku sama na kamenném ručním mlýnku. Práce to byla velice namáhavá a rychlost mletí záviselo na zkušenostech ženy. Mletí obilí bývalo i přes svou náročnost výlučně ženskou prací.

Velkomoravský žernov. Mikulčice.
Velkomoravský žernov. Mikulčice.

Poměrně často byly používány kamenné brousky. Používaly se jednak tvarově vhodné neopracované kameny, ale i brousky záměrně a pečlivě vyráběné. Záměrně vyráběné brousky bývaly často opatřeny jedním, někdy i dvěma otvory pro zavěšení. Materiálem pro jejich výrobu bývaly jemnozrnné horniny. Okrová barvu, která je často patrná na brouscích, je způsobena železem.

Replika brousku. Výroba CEA.
Replika brousku. Výroba CEA.

Mezi řemeslné nástroje můžeme zařadit brus. Brus se používá ještě v některých místech dodnes v prakticky nezměněné formě. Velkomoravské brusy, sloužící snad původně v kovářských a zbrojířských dílnách, známe z Břeclavi - Pohanska, Mikulčic ale i dalších lokalit.

Kamenný brus. Utrechtský žaltař.
Kamenný brus. Utrechtský žaltař.
Velkomoravský brus. Mikulčice.
Velkomoravský brus. Mikulčice.

S kamenem se setkáváme i v textilní výrobě. Některé přesleny bývaly vyráběné právě z kamenné suroviny. Kamenné přesleny známe již od pravěku a bývaly často vyráběny na soustruhu z měkkých hornin snadných na zpracování. Krom kamenných se používaly v dalece hojnějším počtu přesleny z pálená hlíny a nejspíš i dřeva (výjimečně skla a dalších materiálů).

Vřeteno s kamenným přeslenem.
Vřeteno s kamenným přeslenem.

Výjimečně se v našem prostředí setkáváme s kamenným kadlubem. Kadlub sloužil jako kamenná forma pro odlévání nejčastěji bronzových předmětů. Nálezy těchto kamenných kadlubů jsou ale vzácné z celého slovanského prostředí.

Kamenný kadlub na odlévání kroužků ze Starého Města. MZM.
Kamenný kadlub na odlévání kroužků ze Starého Města. MZM.

Výjimečným nálezem je objev pískovcové podložky na hrnčířský kuh z lokality Staré Město Na Valách.

Stavební materiál

Často se k kamenem jako se stavebním materiálem setkáváme u sakrálních staveb. Dosud neznáme jediný celodřevěný velkomoravský kostel (ale jejich přítomnost je víc než pravděpodobná). Kamenných kostelů známe z Velké Moravy několik desítek (Mikulčice, Staroměstsko-uherskohradišťská sídelní aglomerace, Břeclav - Pohansko, Nitra, Děvím a další). Jeden z velkomoravských kostelů dosud stojí. Někdy se setkáváme (například VI. A VII. mikulčický kostel) s dekoračním použitím labradoritového porfyritu importovaného až z oblasti jižního Řecka.

Kostel sv. Margity Antiochijské v Kopčanech.
Kostel sv. Margity Antiochijské v Kopčanech.

Sakrální architektura nebyla jediná, kde se kámen ke stavbě používal. Ve dvou zatím prokázaných případech se s ním setkáváme u staveb světských. Jedná se o "knížecí paláce" z Mikulčic a Starého Města. Známe i kamenné stavební články - kamenné portály a snad pozůstatky kleneb ze Starého Města. Známe i vápencovou růžici (snad opět část klenby) z Mikulčic. Ne zřídka se objevují kamenné podezdívky u srubů nobility (Břeclav - Pohansko aj.).

Rekonstrukce paláce ze Starého Města. Modrá.
Rekonstrukce paláce ze Starého Města. Modrá.
Vápencová růžice. Mikulčice.
Vápencová růžice. Mikulčice.

Velice často byly nasucho kladené zdi používané při stavbě fortifikací. Kamenné plenty se používaly jako ochrana hradebního tělesa před případným ohněm. Zde se dozvíte více o fortifikacích a použití kamenných plent.

Značná část stavebního kamene není z lokálních zdrojů. Jeho původ můžeme nejčastěji hledat na jihozápadních svazích Bílých Karpat, v oblasti Vídeňské pánve, Visegrádu a dalších místech. Otázka jejich transportu je dosud otevřená, ale je dosti pravděpodobné, že k němu byla požívána cesta po tehdejší říční síti. Přeprava a těžba takového množství materiálu vyžadovala vysoké organizační schopnosti a mnoho pracovních sil. Je zajímavé, že byl požíván zrovna tento materiál, když se nabízely i bližší zdroje (Pavlovské vrchy aj.).

Kamenné výtvarné umění

Kámen někdy nacházíme i ve výtvarném umění. Nejčastěji se jedná o různé rytiny na kamenech. Takové známe například ze Starého Města (rytina psa), z Kopčan (ryté kříže, korunovaná hlava) a dalších.

Velkomoravské rytina z kopčanského kostela.
Velkomoravské rytina z kopčanského kostela.

Výjimečně se s kamenem setkáváme ve šperkařství. Kámen se používal k vykládání opaskových nákončí a gombíků. Známe i druhotné použití antických gem. Poměrně běžné je použití opracované zkamenělé pryskyřice - jantaru - na korálky. Zde se dozvíte více o šperku.

Literatura:
  • Beranová, M. 2005: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha.
  • Dostál B. 1975: Břeclav-Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec.
  • Hrubý, V. 1965: Staré Město. Velkomoravský Velehrad.
  • Hrubý, V. 1955: Staré Město. Velkomoravské pohřebiště "Na Valách".
  • Kavan , J. 1957: Kamenné slovanské přesleny v českých zemích, AR 9.
  • Kostelníková, M. 1980: Nové poznatky o přeslenech z Mikulčic, AR 32.
  • Kostelníková, M. - Marek, O.1998: Die Spinnwirtel aus Mikulčice. In: SBM.
  • Kuna, M. - Profantová, N. 2005: Počátky raného středověku v Čechách. Praha.
  • Lutovský M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
  • Malina, J. - Štelcl, J. 1975: Základy Petroarcheologie. Brno.
  • Marešová, K. 1977: Přesleny ze sadského lupku, ČMM 62.
  • Niederle, L. 1953: Rukověť slovanských starožitností. Praha.
  • Přichystal, A. - Richterová D. 2003: Kamenné suroviny raně středověkých přeslenů z Pohanska. Přírodovědecké metody v archeologii a antropologii 6.
  • Štelcl, J 1971: Kamenné památky velkomoravského Pohanska. Břeclav.
  • Vencl, S. 2004: Dřevěná sakrální architektura a archeologie. In: Kazdová, E. - Měřínský, Z. - Šabatová, K. (eds.) 2004: K poctě Vladimíru Podborskému : přátelé a žáci k sedmdesátým narozeninám. Brno.


Na začátek stránky



chcete mezi nás?  reference   nabídka   sponzoring   mapa stránek   vyhledávání na webu   webmaster